Vzdělání

Pirátská strana prosazuje co nejdostupnější vzdělání, které rozvíjí přirozenou tvořivost, podporuje svobodné myšlení a vychovává k demokracii.

Pro naši společnost je výhodné, aby každý člověk získal vzdělání, které mu umožní naplno rozvinout vlastní potenciál. Vzdělaný člověk má lepší předpoklady orientovat se v médiích, politice a životě vůbec. Proto je právo na vzdělání základním občanským právem.

Piráti usilují o odstranění bariér, které brání v přístupu ke vzdělání. Nepovažujeme za účelné zhoršovat dostupnost vzdělání zavedením školného. Naopak chceme umožnit studentům ze všech sociálních vrstev, aby získali vzdělání bez zadlužení.

Žáci a studenti by se především měli naučit s informacemi logicky pracovat a samostatně tvořit (používání a vylepšování Wikipedie, citace apod.). Podporujeme aktualizaci studijních plánů, aby si žáci v průběhu vzdělávacího procesu našli a osvojili způsob, jak se učit efektivně, a aby je studium připravilo i na výzvy moderní společnosti (právní minimum, ochrana soukromí na síti, základní finanční gramotnost apod.).

Pirátská strana prosazuje, aby se ve školách používaly přednostně svobodné technologie. To jsou například počítačové programy, které si studenti mohou volně zkopírovat a dále je doma používat a upravovat, nebo encyklopedie Wikipedie. Svobodné by měly být i učebnice, aby si je studenti mohli kopírovat do počítačů a čteček elektronických knih.

Každý učitel musí mít možnost učební materiály aktualizovat, upravovat a uspořádat pro účely vzdělávání, pokud uvede původní autory (princip wiki). Digitální technologie usnadní práci s informacemi, umožňují použití dříve nevídaných metod práce s textem, obrazem a zvukem a šetří náklady na distribuci.

V organizaci vzdělávacích institucí Pirátská strana prosazuje:

• zásadní demokratizaci základního, středního a vysokého školství. Studenti a učitelé by měli být vždy informováni o záležitostech školy a v rámci svých schopností by se měli podílet na rozhodování (školní rady s účastí i nezletilých studentů, větší role akademických senátů),

• zavedení modelu transparentní organizace, včetně zveřejňování statistických informací o úspěchu žáků v soutěžích a vědomostních testech a v počtu přijatých na vysoké školy jako měřítka kvality,

• úpravu pravomocí jednotlivých orgánů školy, aby nebyly soustředěny v rukou jedné osoby (ředitele, rektora, děkana), ale zaručovaly konsensuální pravidla a jejich nezávislou kontrolu (oddělení moci).